| [ << Běžný notový zápis ] | [Top][Contents][Index][ ? ] | [ Základní pojmy >> ] | ||
| [ < Přidání názvu ] | [ Up : Poslední úpravy ] | [ Po cvičení > ] | ||
2.4.3 Absolutní označení not
Až doteď jsme vždy používali \relative, abychom určili výšky tónů.
To je nejjednodušší způsob zadávání u většiny not.
Je ale ještě jiná možnost, jak popsat výšky tónů: pomocí
absolutního označení.
Když se \relative vypustí, vykládají se všechny výšky tónů LilyPondu
jako absolutní hodnoty. c' je potom vždy jednočárkovaným
C, b je vždy malým h pod jednočárkovaným
C, a g, je vždy velkým G – tedy notou
na poslední lince v basovém klíči.
{
\clef "bass"
c'4 b g, g, |
g,4 f, f c' |
}
Zde je stupnice přes čtyři oktávy:
{
\clef "bass"
c,4 d, e, f, |
g,4 a, b, c |
d4 e f g |
a4 b c' d' |
\clef "treble"
e'4 f' g' a' |
b'4 c'' d'' e'' |
f''4 g'' a'' b'' |
c'''1 |
}
Jak můžete vidět, musí se napsat velmi mnoho odsuvníků (jednoduchých uvozovek), když se melodie zapisuje v sopránovém klíči. Podívejte se například na tento Mozartův zlomek:
{
\key a \major
\time 6/8
cis''8. d''16 cis''8 e''4 e''8 |
b'8. cis''16 b'8 d''4 d''8 |
}
Všechny tyto odsuvníky činí zdrojový text špatně čitelný a jsou
možným zdrojem chyb. Pomocí příkazu \relative je tento příklad
mnohem jednodušeji čitelný:
\relative c'' {
\key a \major
\time 6/8
cis8. d16 cis8 e4 e8 |
b8. cis16 b8 d4 d8 |
}
Když člověk udělá chybu kvůli značce pro oktávu ('
nebo ,) v režimu \relative, dá se najít velice
rychle, protože mnohé noty budou po sobě v nesprávné oktávě.
V absolutním režimu naproti tomu není jednotlivá chyba tak zřetelná,
a proto se nedá tak snadno najít.
Přese všechno je absolutní režim dobrý pro noty s velmi velkými skoky a především pro počítačem vytvářené soubory LilyPondu.
| [ << Běžný notový zápis ] | [Top][Contents][Index][ ? ] | [ Základní pojmy >> ] | ||
| [ < Přidání názvu ] | [ Up : Poslední úpravy ] | [ Po cvičení > ] | ||
Jiné jazyky: English, deutsch, español, français, magyar, italiano, 日本語, nederlands.